Díky festivalu Most Pride mladí lidé přehodnocují, zda v Mostě zůstat. Dodává jim naději

Klasická otázka: proč jste založili Pride v Mostě?

Kája: Všichni jsme z Mostu, dospívali jsme zde a prožili roky, které byly důležité pro naše sebeuvědomění a coming out. Chybělo nám zde jak kulturní vyžití, tak také bezpečné prostředí, ve kterém bychom se mohli realizovat s ohledem na naši identitu a orientaci. A zatímco v jiných městech, a to nejen v Praze, taková prostředí existují, v Mostě zkrátka chybělo. A tak jsme se rozhodli, že v Mostě dopřejeme mladším generacím safe space (bezpečné prostředí, pozn. redakce), ve kterém se mohou potkávat. 

V Mostě je to s LGBTQ+ tématikou komplikovanější. Například na sociálních sítích se kupí negativní komentáře o tom, že heterosexuálové „se přece také nepromenádují ulicemi, tak proč byste měli vy?“ Takže jak by řekl klasik: proč se tedy těmi ulicemi „promenádujete“? 

Adam: Je důležité si uvědomit, že v České republice LGBTQ+ lidé stále nemají rovná práva. A pokud bych já jako queer člověk šel například po ulici ruku v ruce s mužem, mohl by na nás někdo začít něco negativního pokřikovat. A to je něco, co heterosexuálové nezažívají. Ti narozdíl od nás mají také zastoupení ve veřejném prostoru, v kultuře a tak dále. Proto je třeba na ty nerovnosti poukazovat. 

Kája: Pokud by heterosexuálové byli za svou sexualitu právně znevýhodněni, pak by dávalo smysl, aby se také tzv. „promenádovali” v ulicích a poukazovali na nerovnosti. Nehledě na to, že straight (heterosexuální) lidé mají spoustu aktivit ve veřejném prostoru. Například horníci mají svůj pochod. Ale nikoho to nepobuřuje, což je samozřejmě v pořádku. Nicméně lze z toho vyvozovat, že nenávist vůči Pride pochodům je opravdu jen o homofobii a queerfobii a ne kvůli tomu, že bychom někoho svou akcí nějak omezovali. 

Jak tyhle hejty (nenávistné projevy) snášíte a jak se s nimi vyrovnáváte? A řekli byste, že jsou v Mostě větší, než v Praze?

Sára: Řekla bych, že se s tím srovnávám celkem dobře. Neberu si hejty moc osobně a také téměř nikde za Most Pride nevystupuji, ať již na sociálních sítích nebo na veřejnosti. Tím pádem jsem toho do určité míry ušetřena. Nicméně i tak ty nenávistné komentáře, ačkoliv nemíří přímo na mě, mají na člověka přece jen vliv, i přesto že se snažím nepřipouštět si je k tělu…

Pokud mám srovnat Most a Prahu, tak v Mostě lze častěji na ulici zažít různé komentáře, pohledy, pokřiky… A to je i ten důvod, proč ten Pride děláme – nejen abychom dopřáli safe space (bezpečné prostředí) mladým queer lidem v Mostě, ale také aby ti, kteří na nás nadávají, viděli, že tu jsme a zkrátka tu budeme. A že budeme dělat pochody, dokud nebudeme bráni za normální. Až se toto změní, nebude již třeba žádných pochodů.

Na to jsem se právě chtěl zeptat, jaký by byl ten ideální stav a co je cílem Most Pridu.

Sára: Ideální stav by byl, kdyby nebylo třeba žádné pochody dělat. Aby vůbec dělení na hetero a LGBTQ+ neexistovalo a neřešilo se. Abychom zkrátka všichni byli lidmi, kteří mají stejná práva, se kterými je stejně zacházeno a kteří nemusejí čelit žádným nadávkám. To by byl ideální stav.

Adam: Ideální stav by byl ten, kdy by vůbec nikdo žádným coming outem nemusel procházet. Kdy by jiná orientace byla považována za normální a nemusel by ses takzvaně „přiznávat” k tomu, kdo jsi. 

Pak by Pride přestal mít smysl. A to je vlastně ten cíl, ke kterému chceme směřovat. 

Kája: Často si vzpomínám, když jsme se Sárou na jedné přednášce na Prague Pride potkali queer muže, který střídavě žil v ČR a v Holandsku. Ten nám vyprávěl, jak se se svým partnerem snažili najít místa, kde se queer lidé sdružují. Žádná však nenašli. Ale nikoliv kvůli tomu, že by v Holandsku žádný safe space nebyl. Jen tam už nejsou potřeba. Být queer je v Holandsku natolik normální, že se lidé nemusejí chránit a vyhledávat bezpečná místa. Bezpečně je tam totiž všude. A to je za mě ten ideál. 

Ideálně bychom neměli řešit ničí orientaci a to, zda se někdo vodí za ruku s člověkem stejného nebo jiného pohlaví. Měli bychom to brát stejně, jako třeba barvu očí – někdo je má zkrátka modré, jiný zelené nebo hnědé. 

Čili abychom vůbec neřešili a nemuseli se bavit o tom, kdo je kdo. 

Kája: Přesně tak.  

V sobotu se uskuteční již třetí Most Pride. Začátky zřejmě nebyly snadné, vzpomínám na spálenou vlajku a na to, že po lidech v průvodu kdosi plivl. Nebo také na provokatéry, kteří s holými hlavami a nápisem anti-LGBT na triku přišli znepříjemňovat moment, kdy lidé vyprávěli o svém coming outu. Pozorovali jste mezi prvním a druhým Pridem nějaký rozdíl v tomto směru? 

Kája: Myslím, že to nelze porovnat. Třeba loňská zkušenost s nenávistnými komentáři na TikToku mě přiměla k tomu, abych na té platformě letos skoro vůbec nepůsobil. Tudíž to nedokážu vůbec porovnat. Nicméně u těch postů, které jsem letos na TikToku vytvořil, se zdálo, že většina ohlasů byla spíše negativních. 

Na Facebooku je to zhruba stejné. Například ve skupině Most nebo pod našimi statusy se občas nějaký hejt (projev nenávisti) objeví. A co se trestních oznámení týče, tak letos jsme nic už nepodávali, neboť víme, že to nemá smysl a že mostecká policie tyto činy neřeší a nechává je promlčet. Nemá tedy smysl tím zaměstnávat naše právníky a právničky.

Vím, že jste nebyli spokojeni s tím, jak policie řešila spálení duhové vlajky.

Kája: I v tomto případě policie nechala čin promlčet. A to i přes to, že věděla, kdo je pachatelem. My ho totiž známe a policii jsme jeho jméno předali. Nakonec nedošlo ani k pokutě, k žádnému přestupkovému řízení. Zkrátka to nechala „vyšumět“.

To by mi zrovna pocit bezpečí nedodalo.

Adam: On to je spíše institucionální problém. Já jsem se o tom nedávno s policií bavil a z jejich strany bylo cítit, že nejsou rádi za to, že ta trestní oznámení takto končí. Dokonce se mi za to omlouvali s tím, že nemají páky, jak to vyřešit. Oni to tedy prošetří a předají to státnímu zastupitelství, které to však shodí. Čili zřejmě to není tak, že by policie konat nechtěla, ale zřejmě to nemají kam právně zařadit a státní zastupitelství tak nemůže začít trestní stíhání.

Copak náš právní řád nemá paragrafy, které řeší projevy nenávisti?

Adam: Má, ale asi nejsou schopni to aplikovat na queer problematiku. Queer člověk není brán jako ohrožená skupina. Kdyby někdo projevil nenávist vůči komukoliv na základě národnosti, řešilo by se to hned. Když ale někdo projeví nenávist vůči queer lidem, bere se to jako názor. Takže pachatel nebo pachatelka nebude nijak stíhán/stíhána. 

Sára: Já si myslím, že roli hraje také fakt, že spousta pachatelů či pachatelek je nezletilých. Také kvůli tomu to policie spíše nechce řešit, protože si řekne „vždyť je mladej, je mu patnáct“.

Kája: …no, řeknou, že je to klukovina. Nicméně ještě jsem chtěl doplnit, že státní zastupitelství mnohdy nespolupracuje a víme od našich právníků a právniček, že výhružku, že nás v průvodu někdo přejede dodávkou, hodnotí zastupitelství jako pouhé vyjádření názoru a postoje.

Adam: Ještě bych doplnil jednu věc k tomu, co říkala Sára. Byl jsem na schůzce s Policií ČR a tam mi říkali, že cca 80 % pachatelů a pachatelek je nezletilých, není jim ani patnáct let, a v tu chvíli není příliš velká motivace to řešit. Protože nechtějí, aby už v tomhle věku měli mladí lidé záznam v trestním rejstříku. Takže i kvůli tomu to spíše neřeší.

Kája: Já myslím, že v takovém případě by pachatel již nějakou sankci dostat měl. Protože ti lidé se radikalizují a je prokázané, že obzvláště mladí kluci, kteří jsou pod vlivem macho misogynních a queerfobních lidí, jako je třeba Andrew Tate nebo Elon Musk, k té radikalizaci opravdu směřují a nesou si ji s sebou do dospělosti. Chovají se pak podle toho ke svým partnerkám, k rodině a lidem ve svém okolí. A pokud to policie odmítne řešit z důvodu nízkého věku, tak se jedná o selhání systému. Protože pokud nepřijde žádné klepnutí přes prsty, třeba v podobě pokuty, tak si ten pachatel nikdy nemusí uvědomit, že jeho chování bylo špatné. A později, ve vyšším věku, se třeba může od výhružek posunout k něčemu horšímu.

Jinými slovy jedná se o promrhanou šanci toho mladého člověka smysluplně formovat a předejít většímu průšvihu.

Kája: Ano. Pro mě ten nízký věk není dostatečný argument pro to, aby si člověk za své jednání nenesl odpovědnost. Ve svém okolí totiž vidím příběhy, kdy se mladí lidé radikalizují a ani rodiče, kteří se snaží tomu zabránit, to kolikrát nemohou zvrátit. A v takových případech nezbývá, než aby zasáhl systém a tomu člověku včas ukázal, že tudy cesta nevede.

Když už se bavíme o policii a neochotě řešit trestní oznámení, jak se vám s ní spolupracovalo při zajišťování bezpečnosti na Most Pride? 

Kája: Je to trochu paradox, ale ta spolupráce s policií přímo na místě při akci byla skvělá. První rok jsme se tzv. „oťukávali“, ale když na akci přišli lidé s nápisem anti-LGBT na triku, tak policie okamžitě zasáhla. Druhý rok už jsme s policií jednali přímo na krajském ředitelství, což vnímáme jako skvělý krok. A letos ta spolupráce probíhá na podobné vlně. 

Adam: My jsme hodně vděční za to, jak profesionálně se policie k zajišťování bezpečnosti na akci staví. Ta spolupráce funguje opravdu výborně, je dobře nastavena a je vidět, že ta policie tam skutečně je proto, aby v případě problému zasáhla. Za to jsme jim extrémně vděční.

Pojďme k politikům. Marek Hrvol (primátor města Mostu, tehdy ještě náměstek primátora, pozn. redakce) se v minulosti nechal slyšet, že s pořádáním akce zásadně nesouhlasí. Co na takové veřejné prohlášení politika říkáte?

Sára: Nepřijde mi správné, že se politik, který zastává zásadní funkci ve vedení města, takto vymezí proti části obyvatelstva jen na základě jejich sexuální orientace. Nepřijde mi to ale ani prozíravé a rozumné. Protože tímto svým chováním může motivovat lidi k tomu, aby se z Mostu odstěhovali někam, kde vládnoucí politici a političky taková prohlášení nedělají.

Čili to od něj nebylo moc pragmatické, neboť kromě toho, že může pomoci k vylidnění Mostu, se také může připravit o volební hlasy.

Kája: Přesně tak. Já kdybych byl politik a chtěl budovat moderní image města, tak bych naopak festival Most Pride podpořil a vyjádřil tak podporu všem lidem bez ohledu na jejich orientaci. Vždyť je to ideální příležitost k tomu, jak udělat z Mostu liberální, otevřené město, které láká mladé lidi.

Jiná města by byla velmi ráda za to, aby měla svůj Pride festival. Protože v dnešní otevřeně smýšlející společnosti je podpora Pride festivalů dobrou vizitkou. A dává lidem signál, že to město jde správným směrem a že jeho vedení je otevřené a tolerantní. Z tohoto hlediska mi to prohlášení Marka Hrvola nedávalo smysl.  

Adam: Mně ten jeho výrok přišel jako neprofesionální a nepromyšlený krok. Je nešťastné, že ho vypustil veřejně, aniž by si s námi třeba promluvil. Nemyslím si, že je Marek Hrvol homofob, mám za to, že je do určité míry tolerantním člověkem. Jen má zřejmě nějaký názor a představu o akcích typu Most Pride, kterou si utvořil díky médiím a ta se pravděpodobně nezakládá na realitě. Je škoda, že se nepřijde na naši akci podívat, aby viděl, jaká doopravdy je.  

A je to škoda, protože lidé si jeho výrok mohou vyložit tak, že město Most není přátelské ke queer lidem. Což není image, kterou by politici pro město měli chtít.

Politici by si také měli uvědomit, že tímto festivalem našemu městu děláme zdarma reklamu, snažíme se ho propagovat a dávat mu lepší jméno. Je škoda, že tuto snahu pak takovým výrokem shodí a de facto řekne, že Most není moderním městem.

Primátor, který chce být dobrým lídrem a přeje si, aby se v Mostě dobře žilo, by měl tuto akci podpořit.

Kája: Ano. Anebo by alespoň přijal pozvánku na schůzku, kterou jsme mu, myslím vloni nebo předloni, poslali. Nechtěl se s námi sejít ani mimo festival jako s občany, kteří jsou aktivní a něco pro město dělají.

Zkoušeli jste pozvat politiky vyloženě na akci nebo žádat o záštitu?

Adam: Poslali jsme primátoru Hrvolovi, náměstkům a radním pozvánku na akci, ale bohužel nám ani neodpověděli. Takže asi nepřijdou. Později jsme primátora kontaktovali znovu a nabídli mu, aby měl na akci úvodní slovo. Což odmítl. Ale tentokrát alespoň odpověděl.

A jaká je spolupráce s městem ohledně organizace Most Pride?

Kája: Úředníci a úřednice na magistrátu jsou v pohodě, tam nikdy problém nebyl. Paní Lišková, která řeší zábory, se s námi dokonce sešla a byla moc fajn. Že jsme první rok nedostali zábor u Repre bylo rozhodnutí politiků. 

Adam: Jak říkal Kája, letos ta spolupráce s úředníky také proběhla velmi dobře a profesionálně. Máme dokonce zábor parku Střed. Ten byl z velké části zajištěn přes Sportovní areály Most, kde ta spolupráce už od počátku byla nastavena velmi dobře. Město do tohoto procesu vstoupilo až ve druhé fázi, kdy nejprve došlo ke schválení ze strany Sportovní haly s tím, že primátor pak k němu připojil svůj podpis. Ohledně záboru jsme tedy letos napřímo s městem jednat ani nemuseli.

Představte si, že se nacházíme v pět let vzdálené budoucnosti. Jak by ideálně měl vypadat vztah místních politiků k festivalu Most Pride a k LGBTQ+ lidem obecně? A jak by se ideálně měl projevit?

Sára: Ideálně by to mělo vypadat tak, že město festival oficiálně podpoří, vyvěsí duhovou vlajku a nebude zbytečně vytvářet žádné bariéry. Bude s námi komunikovat, odpovídat nám na e-maily a přijímat naše pozvání na akci.

Co takhle, kdyby primátor stál v čele průvodu stejně hrdě, jako stál v čele toho olympijského? 

Sára: Myslím si, že by měl (smích). Otázkou je, kdo bude za pět let primátorem nebo primátorkou.

Adam: Hlavně si myslím, že by město mělo na Most Pride být hrdé a uvědomit si, že to je vlastně pro něj dobrá reklama. V tu chvíli bychom byli spokojeni.

Kája: Já bych byl opravdu rád, kdyby primátor nebo primátorka, ať jím/jí bude kdokoliv, v čele toho průvodu šel. A aby měl i zahajovací proslov. To by bylo hezky symbolické.

Kam se bude Most Pride vyvíjet? Jak bude vypadat třeba za deset let? Bude z něho jednou obrovská akce, jako je ta v Praze? Olbřímí projekt s vlastním full-time realizačním týmem, placeným a fungujícím po celý rok? Jaká je budoucnost festivalu?

Kája: My se festivalu také věnujeme po celý rok. Máme většinou pauzu v září, ale již od října máme pravidelné schůzky a plánujeme další ročník. A to se nezmění. Nicméně rádi bychom festival udrželi na nekomerční, komunitní a regionální úrovni. 

Rád bych, abychom dělali více akcí i v průběhu roku. Chtěl bych jezdit po školách a pořádat se studenty a studentkami besedy o LGBTQ+ problematice. Myslím, že je to důležité a ne každý vyučující to umí uchopit nebo se zdráhá o tom tématu se studentstvem mluvit. Přitom je důležité toto téma ve školách řešit. Teď více, než kdy jindy. 

Plánujete hovořit „jen“ se studenty a studentkami nebo také chystáte nějakou podporu učitelům v práci s tímto tématem?

Kája: Myslím, že bychom mohli pořádat akce i pro samotné učitelstvo a v tomto směru jim pomoci. A nyní máme v týmu i členy s pedagogickým vzděláním, takže k té přímé zkušenosti s životem LGBTQ+ lidí máme i odborný, pedagogický background.

Adam: Já myslím, že to Kája řekl dobře. Naše vize není být jako Prague Pride. K tomu jsme nikdy nesměřovali. Naopak jsme takzvaně „site specific“, tedy zaměřeni na region, kdy se snažíme zvát regionální umělce a umělkyně. Chceme být nekomerční a zajišťovat financování na komunitní bázi.

Kája: Zároveň je třeba festival do budoucna finančně stabilizovat, abychom mohli lépe plánovat a financovat veškeré aktivity. Takže budeme hodně využívat Darujme.cz. Každý rok je totiž festival tak trochu finanční gamble, neboť nikdy nemáme jistotu, kolik peněz nakonec vybereme. 

Ty se totiž začínají vybírat ve chvíli, kdy je většina programu již nasmlouvána. Kvůli tomu si nemůžeme dovolit udělat ambicióznější program nebo dávat vyšší honoráře, které by si ti umělci a umělkyně zasloužili. A to nám trochu brání v rozletu. 

Kladu si otázku, zda by město nemělo Most Pride pravidelně finančně podporovat. Je to festival, který vznikl odspodu a je dobrou reklamou pro město. Nemělo by si tedy město váš úspěch přát a pomoci?

Adam: Vzpomínám si na jeden silný zážitek z minulého ročníku. Nějaký influencer vedl rozhovory s návštěvnictvem Most Pride. A v nich často zaznělo, že mladí lidé díky našemu festivalu přehodnocují, zda v Mostě zůstat. A to byl pro mě extrémně důležitý a silný moment. I díky tomu víme, že naše činnost má smysl. A že mladým lidem dodáváme naději.

My vlastně dodáváme lidem to, co jim politici poskytnout nezvládli – naději, že v Mostě bude lépe. I proto by bylo fajn, kdyby nás zahrnuli do pravidelného plánování kulturních akcí v Mostě. 

Kája: Myslím, že si na to město bude muset přijít samo. Mladí lidé odcházejí a pokud se nic nezmění, budou zákonitě odcházet i nadále. Než si to město uvědomí, může ale být pozdě. Snad se město ke změně postoje jednou dopracuje. Byť to třeba pár let ještě může trvat. 

Sára: Finanční podpora ze strany města je žádoucí. Festival není výdělečnou činností, dáváme do toho spoustu energie a i vlastní finanční prostředky a nelze to tak dělat do nekonečna. Most Pride je pro všechny zdarma a to je něco, co by město mělo chtít podpořit.

Adam: Bylo by hezké, kdyby si město uvědomilo, že Most nechceme nijak bourat. A že ten festival děláme právě proto, že máme Most rádi.

A otázka téměř na závěr: co vám Most Pride dal a co vám vzal?

Kája: Mně to dalo spoustu zkušeností ohledně práce s lidmi, ale i na poli sebepoznání. A dalo mi to naději, že Most má potenciál být cool město. Zároveň mi to vzalo iluze o fungování komunální politiky. Doufal jsem, že při třetím ročníku už by politici k nám mohli mít o něco lepší vztah. 

Občas je to boj s větrnými mlýny a člověk je někdy na konci se silami. Ale díkybohu máme úžasnou partu lidí, která táhne za jeden provaz a bez kterých bych to už asi dávno vzdal. A to je hlavně, co mi Most Pride přinesl – skvělé lidi. 

Adam: Je to až nepopsatelné, kolik zkušeností člověku organizace festivalu přinese. Ať se bavíme o řízení velkého týmu, krizovém managementu, komunikaci s veřejností, s úřady, s politiky nebo s policií. Je toho spousta, co se naučíte. A také vám to dodá naději, neboť zjistíte, kolik je v Mostě šikovných a aktivních lidí, kteří se díky Most Pride dali dohromady. A je to extrémně silná skupina, která toho v Mostě jednou hodně dokáže.

A co mi to vzalo? Spoustu energie. Tu člověku ubírají i různá nesmyslná nařčení z toho, že jsme neziskovka, která bere miliony od státu. Přitom realita je taková, že vše děláme zadarmo a zároveň zodpovídáme za financování docela velkého festivalu. Proto by alespoň uznání ze strany politiků nebylo špatné. Také je při tom všem těžké nevyhořet. Ale zabraňuje tomu skvělá parta lidí, která se kolem Most Pride utvořila, a která se umí navzájem namotivovat.

Sára: Já jsem totální introvert a mě Most Pride naučil komunikovat s lidmi. Což je pro mě hodně cenné. Už to, že jsem schopna účastnit se rozhovoru do médií, je velká věc. A také bych se chtěla vrátit do Mostu, jen pro to nyní nemám podmínky. Ale Most Pride, parta kolem a fakt, že se ho účastní velká spousta lidí, pro které je důležitý, mi dává naději do budoucna. Na druhou stranu mi ji berou právě ty reakce ze strany vedení města. Ale vím, že v Mostě jsou skvělí lidé a že má velký potenciál.

Jen by bylo fajn, kdyby si i politici uvědomili, jaký potenciál mají v rukou.

Máte nějakou message pro Mostečáky?

Sára: Ať všichni, kdo mohou, jsou v nějaké oblasti aktivní. Most Pride také vznikl jen jako nápad mezi kamarádstvem a nyní už je třetím rokem velkým festivalem a má reálné dopady. Lidi se na něj naučili chodit a politici se naučili, že v tom městě skutečně jsme, existujeme tu a že o sobě dáme vědět. Takže message je: pojďte dělat to, co vás baví.  

Kája: V Česku si s sebou neseme takové socialistické dědictví, kdy je aktivismus vnímán jako něco špatného. A tento postoj jsem cítil i od svých blízkých, kteří se ptali, proč to děláme a zda se nebojíme. Ale mně to pomohlo najít svoji cestu. Dříve jsem neměl představu o tom, co budu v životě dělat. A díky té zkušenosti s Pridem vím, že to chci dělat celý život, protože mě to strašně naplňuje. A chci se tomu profesně věnovat. Aktivismus je zkrátka důležitý a přibližuje nás západní společnosti.

Je třeba také říci, že základ k aktivismu nám dali někteří liberální kantoři. Ale i jiné neziskové organizace, jako je Milion chvilek pro demokracii. A to člověka formuje a ovlivní do budoucna. A doufám, že i Most Pride je pro někoho to, co pro mě byly demonstrace Milionu chvilek, a že tím někomu dodáme odvahu a motivaci k vlastním projektům. 

Prostředí člověka totiž hodně formuje a pokud někdo celý život od rodičů a učitelů slyší, že nemá raději nic dělat, že má držet pusu a poslouchat, pak je těžké přimět se k nějaké akci. Ale když si člověk uvědomí, že u nás vše začalo tím, že jsme „jen“ zorganizovali malou akci a pozvali na ni několik lidí, kteří řeknou svoje příběhy, pak to vlastně není tak těžké. A může to někomu dodat sílu a odvahu.

Adam: Důležité je nebát se toho a uvědomit si, že i v Mostě je spousta aktivních lidí. Při organizaci prvního ročníku jsme vypustili výzvu na sociální sítě a přihlásilo se nám hned kolem deseti lidí na spolupráci. Takže Most potenciál má, a to hlavně v mladých lidech. Tak nechť město ty mladé podporuje, protože právě oni mají schopnosti udělat z Mostu jedno z nejlepších měst v této zemi. 

Rozhovor vedl: Milan Krám