Kavárna byla můj sen. Teď se musím smířit s tím, že za tři měsíce skončí, říká Klára Smrčková

Prostor, který dlouhých sedm let oživoval jinak nevýrazné jádro města, končí. Důvodem je výpověď z nájmu, kterou se neplánovaně zabývala Rada města Mostu na schůzi dne 16. května 2024 a schválila ji.

Rozhodnutí radních vyvolalo mezi návštěvníky kavárny negativní emoce a zároveň podnítilo diskusi, zda za verdiktem nestojí politické důvody. To, že kavárna lidem opravdu přirostla k srdci, názorně dokazovala návštěva některých z nich přímo v útulných prostorách, kam jsme se za Klárou Smrčkovou vydali udělat rozhovor. Posmutnělou a stále ještě šokovanou kavárnici osobní podpora lidí alespoň trochu povzbudila – byť smutek z nadcházejícího konce životního snu úplně zahnat nedokáže…

Co vás přivedlo k myšlence založit kavárnu The Most Café? Jaký je její příběh?

Příběh kavárny dost souvisí a prolíná se s mým osobním životním příběhem. Žila jsem nějakou dobu v Anglii, kde jsem vlastně, opomenu-li chvilkové působení jako au pair, dělala kafe. Po návratu do Čech jsem se dostala k výuce angličtiny. Pak jsem podruhé otěhotněla a při přemýšlení nad návratem do pracovního procesu jsem o školství už neuvažovala. Vždy jsem ale snila o svém vlastním prostoru a v tu chvíli jsem to vnímala jako příležitost s tím začít. Kavárnu jsem rozjížděla se svým nyní již bývalým partnerem, který se pohyboval v divadelních kruzích, a proto vznikla myšlenka pojmout nový prostor jako kulturní. Upřímně si myslím, že to nebylo hned a kulturním prostředím se kavárna stala až v průběhu provozu.

Mít kavárnu byl tedy váš sen, chápu to správně?

Ano. (úsměv)

Pojďme se teď podívat na to, co se kolem kavárny děje v posledních dnech. Co bylo podle vás skutečným důvodem vypovězení nájemní smlouvy?

Věci se teď odehrávají velmi rychle. Pro výpověď z nájemních prostor jsem si šla v úterý 21. května a byl to pro mě šok. Upřímně jsem lapala po dechu. Důvody jsem v to úterý vlastně ani nechápala, protože mi prakticky nebyly sděleny. Po opadnutí prvotních emocí mě začaly napadat různé domněnky o tom, co by mohlo být skutečnou příčinou mé výpovědi. Upozorňuji, že jsou to jen spekulace, ale nepopírám, že mě napadlo, že pravým důvodem by mohly být aktivity, kterým dávám skrze prostor kavárny příležitost. Třeba již zmiňovaná básnická stěna, jež visí před kavárnou… (pozn. red: stěna před kavárnou polepená studentskými texty vyjadřujícími nesouhlas s postupem rekonstrukce mosteckého Kulturního domu Repre)

Tu jste ale podle dřívějších informací, které jste poskytla, neiniciovala sama. S prosbou o prostor za vámi přišli samotní studenti…

Ano, je to tak. A já s tím neměla problém – ta venkovní stěna s texty je koneckonců určitou formou umění, a přece umění má i může sloužit i nějaké kritice…

Ve své podstatě je kavárna spojovaná se spoustou akcí, které se v ní konají. Paradoxní potom je, že vlastně nejsou našimi vlastními akcemi, my pouze umožňujeme je pořádat. Za celou dobu existence jsem zřídka sama oslovila nějaké umělce k vystupování u nás, všichni nás oslovují sami. A já zdůrazňuji, že jsem vždy dala prostor každému bez rozdílu.

Akce, které by potenciálně mohly někoho dráždit nebo být terčem kritiky za jejich tematiku, se v kavárně konaly již dříve. Přemýšlela jste už tehdy nad tím, že by k reakci vlastníka prostoru, tedy města, mohlo dojít?

I když se nejedná o naše akce, tak ale tím, že tu něco zprostředkováváme, tak za to neseme jakousi zodpovědnost, to samozřejmě. To, že se to nemusí líbit každému, jsem si začala uvědomovat po mé podpoře lidskoprávního festivalu Most Pride. Přesto jsem do toho šla, protože je pro mě důležitý koncept, který udržujeme po celou dobu – že jsme kavárna pro každého. Vždy jsem se snažila být apolitická, jenomže často se ve společnosti zaměňuje politické vnímání situace a životní postoj…

Byla jste někdy ze strany města nebo někým ze široké veřejnosti konfrontována s výhradami vůči aktivitám The Most Café?

Ne. Možná jednou přišel takový negativní komentář u mého vyjádření podpory Most Pride, jednalo se ale o trolla.

Redakce Regionálních médií dne 23. května 2024 obdržela e-mail od tiskové mluvčí kanceláře primátora města, který měl odpovídat na otázky, z jakých důvodů byla smlouva vypovězena a jak se vedení města staví například k názorům veřejnosti, že by mohlo jít o politické důvody:

^{E-mailová komunikace mezi redakcí Regionálních médií a tiskovou mluvčí magistrátu Klárou Vydrovou.}

Jak tedy probíhala vaše komunikace s vedením města?

Osobně jsem s městem komunikovala, dá se říct, pouze v krizových situacích, například když jsme byli vytopeni nebo kvůli jiným technickým záležitostem, které má město jako pronajímatel na starosti. Většinově jsem to vždy řešila s úřednicí, která tyto záležitosti vyřizovala, a ta komunikace byla vždy skvělá. Nikdy bych s nikým ale neřešila nějaký existenční problém naší kavárny, nebyl to pro mě důvod kontaktovat třeba primátora nebo náměstka. 

První šok v kontaktu právě s takzvanými vyššími místy vedení přišel ve chvíli, kdy se začal oplocovat Kulturní dům Repre naproti nám kvůli plánované rekonstrukci, o níž všichni víme, že je zkrátka potřeba. Její vypracování teď neřeším. Pro nás provozovatele, které čekalo z důvodu rekonstrukce omezení kvůli plotu před vchodem, byla situace nesmírně důležitá a požadovali jsme informace o způsobu umístění plotu a podobně. Komunikace města v tomto ohledu byla ovšem nulová.

Nebylo nám dopředu vůbec nic oznámeno ani s námi debatováno, a ve finále se provozovatelé museli dotazovat sami. Já osobně jsem čekala, odpověď přišla dopisem den před postavením železného plotu. To byla jediná komunikace, která ale už jen finálně oznamovala, kdy rekonstrukce začne a kdy skončí.

Pro porovnání – před rokem jsem zažila komunikaci s filmaři, kteří v centru natáčeli. Tato komunikace byla naprosto odlišná. Jednalo se přitom o podobný problém. Na několik dnů se omezil venkovní prostor kavárny, hledala se proto cesta dlouho dopředu, jak chod kavárny během natáčení udržovat, abychom neutrpěli. Paradoxní je, že úplně cizí lidé odjinud měli naprosto jiný přístup než vedení města, kdy s námi půl roku dopředu velmi slušně a lidsky komunikovali, zatímco město nám oznámilo hotovou věc den před vykonáním.

^{Klára Smrčková v The Most Café. Foto: Milan Krám}

Máte v tuhle chvíli informaci, že by podobný osud jako vaši kavárnu čekal i okolní provozovny?

Do středy jsem si myslela, že nečeká, a že jsme jediní, kdo výpověď dostal. Dnes jsem se ovšem dozvěděla (pozn. red.: rozhovor byl realizován ve čtvrtek 23. května 2024), že výpověď dostal už jeden provozovatel v Pasáži u Lva a jednoho to teprve čeká. To tedy zásadně mění informaci, že jsme jedinými, kdo výpověď dostal.

Vaše kavárna je známá jako určité centrum kulturního života, ve kterém se konala opravdu impozantní přehlídka akcí. Považujete rozhodnutí o vaší výpovědi jako zásah do kulturního a komunitního života, který v mosteckém centru zbyl? 

Často jsme označováni jako komunitní centrum, a ono to tak je i není. Já bych totiž ráda uvedla jednu věc na pravou míru. My jsme kavárna pro opravdu široké spektrum různorodých lidí a zákazníků. Není to jen o tom, co se tu koná, ale fungujeme jako plnohodnotný podnik s kávou. Označení komunitní centrum tedy plně nevystihuje celou myšlenku Most Café.

Uzavřením kavárny tedy zanikne nejen ta kulturní část, ale samozřejmě o prostor přijde i ta druhá cílová skupina, „babičky“ co k nám rády chodí na turka a jen tak si popovídat. V tom případě to samozřejmě vnímám negativně. Jsme místem, kde se toho děje hodně a já si prostě nedovedu představit, že to tu celé skončí, zasáhne to totiž velmi početnou skupinu lidí…

Jako zásah do místní kultury to ale v jisté míře vnímám také. 

Říkala jste, že nevnímáte The Most Café jako pravé komunitní centrum, jak ale z pozice obyvatelky Mostu vnímáte místní komunitní život? Myslíte si, že je schopen přežití, upadá jeho význam?

Mým velkým přáním by bylo, aby to nebylo pouze o komunitách. Pro většinu lidí byl a je komunitní život prvopočátkem aktivní participace. Když mluvíme o sportu, tak taky nemluvíme o komunitě. Leckdy nějaká věc vznikne jako malá komunita, postupně těch lidí přibývá, rozšiřuje se jejich spektrum vnímání věcí okolo nich, a poté je z toho vždy celek. Mrzí mě, že o tom musíme takhle mluvit, a že se o tom ve společnosti takhle mluví, dochází tím totiž k jakési stigmatizaci. 

Tento trend v Mostě bohužel nemá vzrůstající křivku, ba naopak hodně klesá. To máte tak, lidé z Mostu odcházejí. Tedy ti, co by chtěli něco dělat. Za sedm let vidím obrovský nárůst odchodů. Lidé často rezignují, když se jim nedostane očekávané zpětné vazby, vyčerpají se. 

Nedávno se mě tu někdo zeptal – Kláro, to tu chceš v šedesáti vypustit duši? –  a já jsem si doteď neuvědomila jasnou odpověď. Jsou chvíle, kdy si člověk říká, že už to za tu energii nestojí. Lidé si často neuvědomují, jaké úsilí stojí držet kavárnu při životě. 

Ale vlastně… asi bych tu v těch šedesáti možná vážně chtěla ještě fungovat.

^{Klára Smrčková za barem kavárny The Most Café. Foto: Milan Krám}

Komentářové sekce na vašich sociálních sítích zaplavila slova podpory návštěvníků kavárny, jaký z toho máte pocit?

Spousta lidí je stejně jako já šokována. Reakce jsou ve své podstatě téměř ve sto procentech shodné v tom, že je to lidem líto, mrzí je to, přicházejí nabídky pomoci, psychické podpory… 

Co mě ale velmi překvapilo, že přicházejí samovolně i nabídky prostorů, kam bych potenciálně mohla Most Café přesunout. To jsem dozajista nečekala…

Budete se proti rozhodnutí Rady města nějak bránit? 

Dnes je to třetí den, co tuhle informaci vlastně rozdýchávám. Těchto dotazů se mi samozřejmě v těch uplynulých dnech množí hodně. Ten fakt, že je to definitivní rozhodnutí, a že proti tomu není odvolání, jsem se dozvěděla a došel mi hned ve chvíli, kdy jsem výpověď obdržela. Postupuje se podle smlouvy, což naprosto chápu, jsem v nájmu někoho, kdo ta pravidla určuje… Proti tomuto faktu se vlastně bránit nelze. 

Všechny dotazy od zákazníků, jiných novinářů a tak dále, zodpovídám zkrátka fakticky – vím, že jsem skončila. Most Café takové, jak ho známe, prostě skončí. A osobně s tím musím být zkrátka srovnaná, že kavárna za tři měsíce už nebude…

Otázka na závěr: kdybyste mohla, a jestli je to vlastně možné, shrnout velice krátce v jedné větě, co vám těch sedm let existence The Most Café dalo?

Absolutně mě to naplnilo. Úžasné roky mého života, během kterých jsem tu byla svědkem životních osudů a spojování lidí.

Rozhovor vedl: Tomáš Balín

Editace a korektura: Alena Motlová

Sociální sítě: Tomáš Mutinský