Kavárna The Most Café, kterou vede Klára Smrčková, funguje v Mostě již od roku 2017 a za tu dobu se stala oblíbeným a místními vyhledávaným místem. A to nejen pro kvalitní kávu, ale také pro svůj bohatý kulturní program.
Nyní však musí skončit.
Prostory kavárny jsou totiž ve vlastnictví města Mostu, a to dalo dne 21. května 2024 Kláře Smrčkové výpověď z nájmu.
„Bylo to jako blesk z čistého nebe. Vůbec jsem to nečekala,“ komentuje situaci kavárnice a doplňuje: „Stále tu informaci zpracovávám a neumím si představit, že to skončí.“
Newsletter
Odesláním souhlasím se zpracováním osobních údajů pro účely zasílání newsletteru.
Newsletter
Přidáme Vás na seznam odběratelů našeho newsletteru
Odesláním souhlasím se zpracováním osobních údajů pro účely zasílání newsletteru.
Stejně reagují zákaznice, které kavárnu pravidelně navštěvují:
„Nechápu, co to je za rozhodnutí a proč to město dělá. Vždyť tato kavárna je jediným místem, které v centru vytváří kulturu. Díky ní mám spoustu dobrých zážitků a poznali jsme spoustu lidí,“ říká Pavla Kočárková.
„Co na kavárně městu vadilo? Vždyť nedělala žádnou politiku. Jiný podobně multifunkční prostor tu přece není,“ doplňuje další návštěvnice kavárny, Pavla S.
„Repre se teď bude dva roky opravovat. To tady teď dva roky nic nebude? To mi nedává smysl,“ rozhořčeně uzavírá.
Důvod výpovědi? Údajně potřeba volných prostor
Smrčková kavárnu provozuje léta a důvody výpovědi ji přirozeně zajímaly. Avšak když se na ně doptávala, nedozvěděla se nic konkrétního. Úřednice jí při předávání výpovědi pouze sdělila, že město „prostory potřebuje volné“. Když se Smrčková ptala na to, zda existuje nějaká možnost odvolání, sdělila jí úřednice že nikoliv a že „město postupuje dle smlouvy“.
Nač město prostory potřebuje a co s nimi zamýšlí, už ale není jasné. Jasné je jen to, že prostory kavárna, která v centru vytvářela kulturní život, musí opustit.
„Nedokážu si důvod výpovědi smysluplně vysvětlit. Nerozumím tomu. Přece i výpovědi, kterou dostanete třeba od zaměstnavatele, nejdříve předchází nějaký vytýkací dopis. Já ale neměla žádné signály o tom, že bych dělala něco špatně. Nikdo se mnou o ničem nemluvil,“ zamýšlí se nad situací Smrčková.
Krok radnice skutečně smysl nedává. Kavárna představovala prakticky jediné kulturní vyžití, kterého se místním v centru dostávalo. Nejednoho tak napadá, že důvody výpovědi mohou mít spíše politické pozadí.
Stejnou otázku si ostatně klade i sama Smrčková:
„Je to jen spekulace, ale výpověď mohla souviset s tím, že se nebojíme dávat prostor všem. Jsme kulturní kavárnou, pořádáme hodně akcí a neděláme mezi lidmi rozdíly. A některé aktivity se nemusely radnici líbit. Jenže na to jsme nikdy nehleděli, nikomu se nepodbízíme a nikoho nekádrujeme. Celou dobu se snažím být apolitická. Kavárna zkráta vždy byla pro všechny a dát prostor lidem různých názorů je přece zdravé.“
Výpověď ze strany města Mostu.
Trest za občanskou neposlušnost?
Jednou z akcí, která mohla vyvolat nevoli radnice, je nástěnka na zdi kavárny, u které je Smrčková vyfocena. Nástěnka totiž představuje autorskou tvorbu mosteckých studentů, tedy básně, které jsou zároveň protestní reakcí studentů na postup města ohledně rekonstrukce kulturního domu Repre. Vedení města je odbornou i laickou veřejností dlouhodobě kritizováno za to, že svým zásahem výrazně sníží kvality vzácné budovy. V únoru dokonce v Mostě proběhla demonstrace za citlivou rekonstrukci Repre.
Sérii u kavárny vystavených básní odstartoval anonymní aktivista, který se podepsal jako Ludvík Náhoda (redakce jeho totožnost zná). Svou báseň umístil na jeden z dlažebních kamenů, které lemují okraj vodního prvku u kulturního domu. Již dříve uvolněný kámen byl později přenesen právě ke kavárně, kde se z něj spontánně stalo pietní místo, u kterého lidé zapalovali svíčky.
Ačkoliv neexistují důkazy o tom, že je výpověď pomstou radnice za občanskou neposlušnost, působí celá situace krajně podezřele. Že by výpověď kavárně měla být součástí nějaké větší změny místního prostoru se nezdá být pravděpodobné – žádná jiná provozovna totiž výpověď nedostala. Skončit musí jen kavárna.
Nástěnka s autorskou tvorbou studentů obsahující básně a pod ní kámen z Repre, na kterém se objevila první báseň od autora s pseudonymem Ludvík Náhoda.
Původní umístění kamene, na kterém se objevila první báseň od autora s pseudonymem Ludvík Náhoda.
Další využití prostoru? Nejasné…
Ze zápisu schůze Rady města Mostu konané dne 16. května 2024 dokonce vyplývá, že radnice v tuto chvíli nemá nikoho jiného, s kým by smlouvu o pronájmu prostoru uzavřela. Kdyby někoho měla, bylo by totiž součástí zápisu hlasování o záměru pronajmout daný prostor konkrétnímu zájemci. Zvláštní také je, že jednání o výpovědi kavárně nebylo původně v programu zasedání Rady města. Celý krok tak působí neplánovaně.
Záznam hlasování o výpovědi kavárně v zápisu ze zasedání Rady města.
Je tedy otázkou, co s prostorem město zamýšlí a můžeme se legitimně ptát, jaký smysl má ukončit provoz dlouhá léta fungujícího podniku, aniž by bylo jasné, jak bude prostor využit. A zda je takový postup v souladu s principy řádného hospodaření.
Oslovili jsme proto primátora Marka Hrvola s tím, aby nám sdělil důvod ukončení nájemní smlouvy a abychom se dozvěděli, jaké plány s volnými prostory město má. Do vydání tohoto článku jsme však odpověď neobdrželi.
Celá situace ohledně kavárny The Most Café působí poněkud zvláštně a výpověď se zdá být jen dalším z kroků, kterým město deklaruje svůj nekoncepční přístup ke kultuře v našem městě. The Most Café totiž není jen běžnou kavárnou, ale hraje v srdci řady Mostečanů důležitou roli. Vytvořila se kolem ní spolupracující komunita a spousta místních s ní má spojenou část svého života.
Jak říká návštěvnice Pavla S: „Je to prostor, kde se střídají žánry, témata a nikdo se nemusí bát přijít.“
Za léta své existence uspořádala kavárna nespočet kulturních akcí, koncertů, přednášek, autorských čtení, veřejných diskusí či výstav. Spousta z akcí byla benefičních s tím, že výtěžek putoval potřebným. Poslední benefiční výstava vznikla ve spolupráci s organizací Parent Project, která sdružuje rodiny s dětmi, jenž trpí svalovou dystrofií.
Žádný z takových projektů se zde již neuskuteční.
A na co, že se místo toho máme těšit? Na nějakou neosobní kancelář nebo zkrátka jen na prázdný prostor, který bude mementem neschopnosti podporovat kvalitní kulturu a občanskou angažovanost?
Díky rozsáhlé síti kontaktů a jedinečné atmosféře se v kavárně utvořilo bohaté kulturní podhoubí, za které by každá radnice měla být ráda a jehož rozvoj by měla všemožně podporovat. V Mostě vždy bylo extrémně náročné cokoliv podobného vybudovat a natož udržet při životě. Že zde taková kavárna tak dlouho funguje se rovná zázraku. Podobné projekty vždy stály na nadšení jednotlivců a komunit, které, i přes minimální nebo spíše žádný zisk, jsou ochotni pro své město něco udělat.
A čeho jiného by si političtí lídři měli cenit více, než nadšenců podobného ražení?
To bychom ovšem nesměli být v Mostě, kde v kulturním potenciálu kavárny vedení města zřejmě spatřuje hrozbu. The Most Café totiž, jakožto svobodomyslné místo, přirozeně přitahuje aktivní občany, kteří zde našli zázemí a mohou v bezpečném prostoru kavárny svobodně tvořit a pracovat. Dochází zde k unikátní synergii, díky které vznikají kvalitní věci a projekty, které mají přidanou hodnotu.
Pořádají se zde také diskuse, ve kterých se lidé nebojí otevírat i témata, která nejsou pro naše město a jeho vedení zrovna lichotivá. A nezřídka z takových setkání vzejdou skupiny lidí, kteří chtějí své město aktivně měnit k lepšímu. A kavárna se jim nebojí poskytovat zázemí.
A pravděpodobně to, že se v kavárně scházejí aktivní a svobodně smýšlející lidé, zřejmě vedení magistrátu znervózňuje. Protože tam, kde se svobodně přemýšlí, mohou vznikat nápady. A tam, kde vznikají nápady, může docházet k aktivitě. A aktivně jednající a kriticky přemýšlející občan jako by byl zřejmě tím posledním, co by si vládnoucí garnitura přála. Protože aktivní občan chce věci měnit k lepšímu a to znamená přiznat si, že způsob správy města není perfektní.
Ano, jedná se o spekulaci, ale bez smysluplného vysvětlení působí celá situace tak, že radnice zkrátka chtěla proti podobným aktivitám razantně zasáhnout.
Přitom měli politici možnost zachovat se velkoryse a ukázat, že se nebojí jedné kavárnice. K vyspělé politické kultuře totiž patří i tolerance aktivistického podhoubí a ochota strpět kritiku. A nikoliv trestání kavárníků za to, že poskytují občanům svobodný prostor.
Vedení města mohlo ukázat politickou vyzrálost. Místo toho budou nyní politici v očích občanů vypadat jako někdo, kdo se mstí matce samoživitelce, která do centra města přinášela kulturní život. Pro politiky se v podstatě jedná o promarněnou příležitost působit trochu lidsky.
Paradoxní je, že kavárna není a nikdy nebyla politická. Pouze nikoho nevylučovala z diskuse. Nakonec však, ať se nám to líbí nebo ne, položila svůj život v boji za občanskou svobodu a stala se nejspíše obětí tuhé politické situace v Mostě.
A provinila se jen tím, že lidem umožňovala sdružovat se, svobodně diskutovat a tvořit.
Mohl by mi někdo připomenout, v jakém období naší historie jsme takové jednání zažili?
Autor článku: Milan Krám
Korektura: Alena Motlová
Sociální sítě: Tomáš Mutinský