SANATORIUM: JEZEŘÍ – portrét zámku, kolem kterého se těží prostě vše

Česko-německou dokumentární sérii Sanatorium tvoří pět případových studií starých, zachráněných objektů a jejich transformace na centra, která v přeneseném slova smyslu léčí svoje okolí. Sanatorium, místo, kde lze dýchat.

Se svou kulturní platformou Adequate stuff jsem tento projekt započala již v roce 2020 a doufám, že ho tento rok konečně zvládnu uzavřít závěrečnou postprodukcí dvou německých dílů – Kleinwelky u Budyšína a Die Straze v Greifswaldu, okouzlujícím městečku u baltského moře. Českou část tvoří Univerzální Psychiatrický Chrám, který bude mít brzy online premiéru. Dále vetešnictví A. D. Martinice ve Středočeském kraji a právě zámek Jezeří a jeho kastelánka – místo i příběh, které mi jsou ze všech nejbližší a jehož natáčení určitým způsobem inspirovalo i můj návrat domů, do Ústeckého kraje.

Vedle prohlídky zámku a povídání o jeho novodobé historii je i portrétem Hany Krejčové, významné osobnosti boje proti těžbě uhlí. Z celé série je to jediný příběh, kdy se objektu ujala samotná žena a který krásně ukazuje, jak je ženský, vedoucí přístup komplexní – zorné pole je široké, zhlédne najednou vše, co je potřeba.

Za nejvíc nosné a pro mě osobně rezonující; odrážející můj vlastní boj a pozorování, považuju dvě pasáže – První se týká byrokracie, kterou se často zabývám z uměleckého, antropologického, ale i prakticky iritujícího hlediska. Přijde mi důležité, že někdo, kdo za sebou má tak obří výsledek jako Hana Krejčová v podobě oživení Jezeří, stvrzuje, že přibývající byrokracie duplikuje práci, ale nevzniká z ní žádná přidaná hodnota. Je to podnět k zamyšlení především pro ty, kteří sedí na vedoucích pozicích ve veřejných institucích, a to na obou stranách barikády – jak té, která něco tvoří, tak té, která něco spravuje.

^{Hana Krejčová ve filmu Sanatorium Jezeří od Hanna Saleh.}

Druhá, úzce související pasáž, se týká duševního zdraví. Dělat v kultuře už prostě nemůže být s prominutím tak moc na palici. Pro ty, kteří se jí věnují, obzvláště v chudších regionech, je tato zátěž dlouhodobě neudržitelná. Už tak zde tenhle druh práce probíhá v neuspokojivých podmínkách a za neodpovídající platové ohodnocení. Tím spíš by se na ni nemělo doplácet ještě duševním zdravím.

Dílo Jezeří jsem natáčela v červnu 2021, ven šel o rok a něco později. Od té doby už uplynula dostatečná doba na reflexi toho, kam jsme se na daném místě posunuli. Část bučin, o kterých Hana mluví jako o lesech, které nikdy neměli dostat úřední nálepku hospodářských lesů, šla k zemi. Zvláštní, že když jednáte z pozice člověka, který produkuje nějakou kulturu, málokdy slyšíte od úřadů něco jiného než, že „to nejde“. 

A pak si tu necháme vykácet lesy, které nás mohli dostat do UNESCA. Papíry nepapíry.

^{Noční Jezeří zachycené ve filmu Sanatorium: Jezeří.}

Sanatorium: Jezeří a další, přibývající díly najdete na YouTube. Tvorba platformy Adequate stuff je veřejně dostupná v souladu s naší etikou a přesvědčením, že kultura by měla fungovat bez bariér. Také s vizí budoucnosti, která nabízí rovný přístup k informacím pro všechny. Naši činnost můžete podpořit zasláním libovolné částky na účet 2301959134 / 2010.

Hannah Saleh je multižánrová umělkyně, která vystudovala FAMU a před časem se vrátila do rodných Teplic, aby se hlouběji věnovala tématu Sudet. 

Její sudetské kronikářství můžete sledovat na Instagramu nebo Facebookové stránce Vývařovna. 

Její psanou a fotografickou činnost pak můžete podpořit na https://www.buymeacoffee.com/hannah.saleh