Paparega v Senátu navrhl změnu zákona, která by zhoršila právní postavení všech: homosexuálů i heterosexuálů, ale také žen a adoptovaných dětí

Senát se měl ve středu 17. dubna 2024 na své schůzi zabývat novelou o partnerství pro stejnopohlavní páry. Ta byla nakonec z programu schůze na návrh klubu ODS a TOP 09 vyřazena, čímž bylo umožněno její přijetí bez diskuse a odeslání ve stejném znění, ve kterém přišla ze Sněmovny, rovnou k podpisu prezidenta republiky.

Poslaneckou sněmovnou prošla zmíněná novela ve 3. čtení a do Senátu dorazila po dlouhých a místy bouřlivých sněmovních rozpravách. Nikoliv však ve svém původním znění, ve kterém ji předložil poslanec Josef Bernard (STAN). Namísto návrhu novely zákona o manželství pro všechny totiž nakonec Sněmovna schválila pouze institut partnerství, a to na základě pozměňovacího návrhu Heleny Válkové /ANO/ a Jiřího Navrátila (KDU-ČSL).

Vyřazení novely z programu schůze Senátu provázela kritika z řad některých konzervativních odpůrců manželství pro všechny. Ostrými slovy v tomto smyslu nešetřili například senátoři Michael Canov /SLK/ a Jiří Čunek /KDU-ČSL/, dle kterých bylo vyřazení bodu „degradací diskuse a mimořádným skandálem“.

Ti, již vyřazení bodu z programu navrhli, vysvětlili svůj krok obavou, že emocemi nabitá debata, která se odehrála na plénu Sněmovny, by se mohla odehrát taktéž v Senátu. Přičemž podle slov Václava Lásky /SEN 21/ si „LGBT+ lidé vyslechli již dost hlášek o kuřecím a hovězím“, čímž narážel na kontroverzní výrok lidoveckého poslance Hellera: ,,U nás na jihu Čech je hovězí hovězí a kuřecí je kuřecí“.

Je přirozeně legitimní položit si otázku, zda je skutečně správné diskusi vůbec nepřipustit. 

Jakkoliv je možné chápat důvody, které k tomuto kroku vedly, diskuse přece jen patří k demokratickému procesu. A to i přes to, že místy obsahuje výroky, které by v 21. století již neměly zaznívat. 

Na druhou stranu rozhodnutí o přijetí bez diskuse je taktéž demokratickým institutem, kterým Senát disponuje a daná novela evidentně měla dostatečnou podporu na to, aby byla přijata tak, jak ze Sněmovny přišla. 

Chlad přichází z Mostu

Znepokojovat by nás tak měla především otázka, jak je možné, že ze Senátu málem vzešla úprava novely, jejímž cílem bylo zhoršit situaci jak stejnopohlavním, tak heterosexuálním párům – a také to, že tento příběh pokusu o omezení lidských práv měl i mosteckou stopu.

Na zasedání Výboru pro sociální politiku totiž dne 9. 4. 2024 předložil mostecký senátor Jan Paparega návrh na úpravu zmíněné novely, kterou o den později na Ústavně-právním výboru předložil i senátor Zdeněk Hraba. Oba politici patří do senátorského klubu TOP09 a ODS.

Jejich návrhy nejen, že oproti původní novele omezují práva homosexuálů, ale nad její rámec dokonce zasahují do práv heterosexálů, ale také samotných žen, kterým omezuje možnosti nakládání s vlastním tělem.

K tomu všemu návrhy politiků dokonce znevýhodňují děti adoptované z ústavní péče.

_{Souhrn změn, které by přinesly návrhy Jana Paparegy a Zdeňka Hraby.}

Je otázkou, proč se Paparega s Hrabou snažili novelu svými návrhy změnit tak, aby okleštili práva všech zmíněných skupin. Projevily se u obou až tak silné konzervativní tendence nebo se jednalo o jakousi politickou hru? 

Sám Paparega totiž nakonec paradoxně hlasoval pro vyřazení bodu z programu schůze a umožnil tak jeho přijetí bez diskuse, tedy v podobě, ve které dorazil ze Sněmovny. Jinými slovy tak hlasoval pro to, aby jeho vlastní návrh nemohl být vůbec projednán a schválen. 

Jednání Paparegy v této oblasti skutečně nedává moc smysl. 

Připomeňme si na tomto místě například jeho vyjádření na adresu manželství pro všechny, které v roce 2022 poskytl pro TV Nova: ,,Každý jsme jiný, láska k opačnému, ale i stejnému pohlaví je stále láskou. Proto bychom neměli uzavírání manželství (stejnopohlavních párů, pozn. red.) jako takovému bránit.“  Tuto odpověď prakticky zopakoval ve volební kalkulačce.

Paparegovo jednání působí tak, jako by velmi dobře znal význam starého přísloví „vlk se nažral a koza zůstala celá”.

To by totiž vysvětlovalo proč, zřejmě ve snaze uspokojit kolegy ve svém senátorském klubu, předložil Paparega k novele tento konzervativní návrh, aby nakonec svým hlasem znemožnil jeho přijetí. Můžeme se domnívat, že mu možná byl takový zásah do lidských práv přece jen proti srsti.

Stejně tak si ale můžeme říci, že mu jsou lidská práva jednoduše natolik lhostejná, že byl ochoten s nimi ochotně sehrát nebezpečnou hru a vystavit velké množství lidí nebezpečí, že jeho návrh bude skutečně odhlasován. Jistotu, že se tak nestane, totiž nemohl mít. 

Zdvižený prst pro všechny

Jaký vzkaz nám tím tedy Jan Paparega vysílá a jaký je jeho žebříček hodnot? A pokud nějaký má, nebude ochoten ho „flexibilně upravit“ pokaždé, když bude třeba zabrnkat na populistickou strunu nebo vyhovět politickým partnerům?

Postup, který nám mostecký politik předvedl, je varovným signálem pro všechny, v jejichž volebním okrsku působí. Svým jednáním nám totiž říká, že dříve deklarované postoje se mohou změnit, kdykoliv to situace bude vyžadovat. 

A to v i případě tak zásadní záležitosti, jako jsou lidská práva. 

Abychom si utvořili představu o konzistenci a platnosti předvolebních proklamací našich komunálních politiků, je třeba sledovat a vyhodnocovat jejich působení i na celostátní úrovni. 

Stejně tak je třeba pečlivě zvažovat, zda je do takto významné funkce, díky níž mohou ovlivňovat práva nás všech, vůbec vysílat. 

Tomáš Balín

Autor studuje a žije v Mostě. Je členem spolku Most Pride.

Korektura a editace: Alena Motlová

Grafika a sociální sítě: Tomáš Mutinský