Paparega s Hrvolem se doznávají, že nejsou fanoušci dobrých výsledků, transparentnosti a přístupu řádného hospodáře. Před médii a veřejností se schovávají za zdmi Repre

Mostecká komunální politika byla vždy o něco specifičtější, než v jiných částech země.

Pokud ji člověk sleduje dostatečně dlouho, nutně nabyde dojmu, že na severu stále vládnou devadesátky. Jsou cítit v komunikačním stylu politiků, aroganci a přehlíživosti vůči veřejnosti.

Nedávná diskusní inscenace primátora a senátora nám však také ukázala, že na mostecku vládnou politické „snowflakes“ (sněhové vločky), obávající se vlastních občanů.

Místní politici jsou zvyklí na to, že se veřejnosti nemusí zodpovídat a že jim nikdo neklade nepříjemné otázky. Jeden z takových momentů zažíváme v souvislosti se situací kolem Repre, kdy se mostečtí politici odmítají bavit jak s nezávislými médii, tak s veřejností.

Regionální média totiž vyzvala primátora Marka Hrvola /ProMost/ a senátora Jana Paparegu /ProMost/ k rozhovoru na výše uvedené téma, ani jeden z nich však na žádost nereagoval.

Pánové si místo toho raději popovídali sami mezi sebou, bez relevantní oponentury.

Dne 22. 2. 2024 zveřejnili na FB stránkách Města Mostu video, ve kterém spolu, symbolicky v útrobách samotného Repre, rozmlouvají ohledně jeho rekonstrukce. A vysvětlují, proč není možné uspořádat architektonickou soutěž. 

Že si zmínění politici zvolili tuto formu „diskuse“ ukazuje jednoduše na to, že se bojí kontaktu s veřejností.

A tak si tedy spolu páni politici hrdinsky popovídali za zdmi Repre, schovaní před občany a jejich dotazy.

„Moderovaná“ diskuse s „oponenturou“

Je přirozeně mnohem jednodušší zorganizovat si dýchánek, ze kterého je veřejnost zcela vyloučena. Při debatě, ve které si spolu povídají dva partajní kolegové, je velmi nepravděpodobné, že by se pánové vzájemně vyvedli z komfortní zóny. Nebo že by se zatlačili do kouta nějakou nečekanou otázkou. Vše bylo pečlivě zorchestrováno tak, aby k takové situaci nedošlo. 

Tento způsob předstírání debaty není neznámý. Vídáme ho například u českých antisystémových politiků nebo třeba u východoevropských diktátorů a oligarchů, kteří si pečlivě vybírají pouze takové moderátory, kteří jim v přímém přenosu políbí prsten a nekazí atmosféru všetečnými otázkami. 

Takovou roli na sebe vzala Markéta Sochorová z Ponte Records, která evidentně nebyla přizvána proto, aby politikům narušovala jejich kruhy, ale proto, aby bylo dosaženo iluze moderované diskuse a jakéhosi decentního, nevtíravého náznaku oponentury. 

Místo skutečně moderované diskuse jsme tak byli svědky jakési alternativní, hořké verze show Jana Krause, odehrávající se na pozadí brutalistní apokalypsy, jejíž dirigenti nám špatnými argumenty vysvětlují její nevyhnutelnost. 

Je velká škoda, že senátor s primátorem propásli příležitost přiznat, že mezi městskými a krajskými institucemi a Ponte Records existují finanční vztahy. Zmíněná společnost s nimi totiž uzavřela mezi lety 2015 – 2023 smlouvy v hodnotě 7,87 milionu korun. Přičemž smlouvy s městskými institucemi mají celkovou hodnotu 4.9 milionu a s těmi krajskými 2,96 milionu. Krajské instituce přidáváme do přehledu finančních vazeb z toho důvodu, že ProMost, jehož jsou Paparega a Hrvol členy, vládne v Mostě v koalici s hnutím ANO. A krajským hejtmanem není nikdo jiný, než Jan Schiller /ANO/, jenž je zároveň mosteckým zastupitelem. Celá koalice na posledním zastupitelstvu společně hlasovala pro uvolnění části finančních prostředků pro rekonstrukci Repre a lze tedy předpokládat, že její dotažení je v zájmu i spolu vládnoucího hnutí ANO. Proto finanční vazby mezi Ponte Records a Ústeckým krajem, včetně jeho institucí, vnímáme také jako relevantní.

Dle registru smluv během posledních tří let (22, 23, 24) již nebyly uzavřeny žádné další nové smlouvy s městem, ale pouze s institucemi Krajskými. V každém případě lze ale konstatovat, že moderátorka Sochorová v této záležitosti není v nezávislé pozici. A to i přesto, že tuto debatu nemoderovala pod hlavičkou Ponte Records, jak nám ostatně doplnil sám jeho majitel Miroslav Kuželka, který se od debaty moderované Sochorovou veřejně distancoval. Sochorová prý službu poskytla po vlastní ose, což sama potvrdila s tím, že natáčení debaty na místě zajišťoval Pavel Fekete a Oldřich Hájek. Na provázanost toho druhého a jeho projektu E-mostecko s městem a krajem, jsme mimochodem upozorňovali v našem dřívějším článku s titulkem Radnice si předplácí mediální ticho: případ E-mostecka.

^{Přehled hodnoty uzavřených smluv mezi Ponte Records a městem Most a Ústecký krajem a jeijch institucemi. Zdroj: Hlídač státu.}

^{Přehled hodnoty uzavřených smluv mezi Ponte Records a městem Most a Ústecký krajem a jeijch institucemi. Zdroj: Hlídač státu.}

V každém případě platí, že Sochorová nezávislá ve vztahu ke zpovídaným politikům zkrátka není, a to právě kvůli svému angažmá u Ponte Records. Totiž pokud je firma, pro kterou léta pracujete, s městskými a krajskými institucemi takto finančně provázána, pak se jednoduše nacházíte ve složité pozici, kdy hypoteticky můžete svému nadřízenému poškodit jeho obchodní vztahy s municipalitami a krajem, jakožto zdrojem potenciálních budoucích příjmů. Nehledě na to, že Ponte Records má své studio v budově knihovny, patřící městu. Je samozřejmě otázkou, kde bude sídlit po jejím přestěhování. 

Přirozeně můžeme pouze spekulovat o tom, do jaké míry mohla tato skutečnost moderátorský výkon Sochorové ovlivnit. Klidně si můžeme říkat, že je Sochorová zkrátka jen zvyklá politické debaty moderovat jako hasičské plesy – tedy tak, aby se hlavně nikomu nic nestalo. A že tedy potenciální budoucí zisk jejího zaměstnavatele v extrémně mírném přístupu moderátorky nehrál žádnou roli. 

V každém případě je ale naprosto správné a legitimní na absenci nezávislosti moderátorky, skrze obchodní vztahy jejího zaměstnavatele, poukázat. 

Tak či onak jsme byli svědky velmi špatné parodie na diskusi. Platí však taková šaráda na občany a nepodcenili politici inteligenci Mostečanů? Troufám si tvrdit, že ji podcenili dosti hrubě. A že místní velmi dobře poznají divadlo, když jsou mu vystaveni.

Chatrné argumenty a nejistý osud knihovny

Stejně chabá show nás čekala v podobě argumentů, které primátor se senátorem předložili. 

Politici se hned na počátku pochválili za znovuzískání Repre od firmy Crestyl. Zapomněli však, že občané se nestrachují o to, zda se politici dostatečně poplácali po zádech. Ale že se obávají o výsledek rekonstrukce, kvůli čemuž také v úterý 27. 2. 2024 uspořádali před Repre demonstraci. Na tu se však politici přijít neodvážili.

Zajímavá chvíle nastala, když politické duo vyzdvihlo fakt, že po přesunutí knihovny do Repre „nebudou knihy v regálech“, a to prý „díky využití moderních technologií“.

Říkají tím však, že většina knih bude v depozitu (rozuměj schovaná ve sklepě). A že tím Mostečany připraví o jeden z benefitů současné knihovny, kdy může návštěvník korzovat mezi vystavenými knihami a objevovat nové příběhy. Drtivá většina knižního fondu je v současné knihovně návštěvníkům na očích. Jedná se o přidanou hodnotu, kterou si málokde mohou dovolit a na kterou v Repre již nebude prostor.

Ještě kouzelnější moment nastal, když politici zcela otevřeně přiznali, že v žádném případě nemají ponětí, jaký osud budovu knihovny postihne. Prý se její budoucnost pokusí nějak vyřešit během následujících tří let.

Není to nic jiného, než otevřená deklarace neschopnosti plánovat využití městského majetku. Je jen málo měst, kde si můžete dovolit takové přiznání a zároveň doufat v dobrý volební výsledek. Most je zřejmě jedním z těch vzácných míst, kde politická gravitace působí opačným směrem. 

Primátor Hrvol k tomuto přiznání následně dodal, že politici čekali až do okamžiku, kdy bude jasné, že se knihovna skutečně bude stěhovat, aby prý nebyly zmařeny případné náklady. Na tomto místě nelze než konstatovat, že otázka využití budovy knihovny měla již od počátku být nedělitelnou součástí rozhodovacího procesu o její budoucnosti. Politici zkrátka měli mít dopředu jasno v tom, jak tuto velmi specifickou budovu využijí. Ta je totiž postavena přesně na míru svému účelu – tedy aby byla knihovnou. A bude proto velmi těžké pro ni najít novou funkci. 

Nehledě na to, že po změně využití se na budovu vztáhnou nové, přísnější normy, jejichž dodržení bude velmi drahé. Což možná osud budovy nadobro zpečetí.

Pokud by chtěli politici postupovat správně, měli si skrze odborné analýzy nejprve ověřit, jak velký přínos stěhování knihovny do Repre skutečně má a jakým způsobem mohou její vyprázdněnou budovu posléze zaplnit. Jedině takový postup by dával smysl. 

Jedním z nástrojů, který k tomu měli politici využít, je studie využitelnosti. Tu měli aplikovat taktéž na Repre, aby získali představu, jaké využití a obsah je mu možné a vhodné dát. 

Politici se nás ve videu snažili přesvědčit, že takovou studii zadali. Nicméně jak správně podotkl Víťa Holý v připravovaném podcastu (Brüxcast), jednalo se pouze o studii proveditelnosti. A ta, ze své podstaty, nemůže ozřejmit, zda je nápad přesunu knihovny dobrý. Ale pouze prověřuje, zda je takový nápad realizovatelný. A jak z historie víme, spousta nápadů je realizovatelných. To však neznamená, že jsou dobré. 

Směr, který politici zvolili, tak velmi snadno může skončit zkázou této taktéž unikátní budovy. Ostatně sám primátor Hrvol v den konání demonstrace Českému Rozhlasu Sever potvrdil, že zbourání budovy knihovny je skutečně jednou z uvažovaných alternativ.

Poznatkům navzdory a plnou parou zpět

Že jsou zmínění politici opravdu rezistentní vůči radám odborníků a že v žádném případě nehodlají postupovat v souladu s moderními poznatky, jsme byli ujištěni suchým prohlášením, že zkrátka nejsou fanoušky architektonických soutěží. Je to odzbrojující doklad toho, že radní ještě nedorazili do jedenadvacátého století. Nebo aspoň do šedesátých let toho minulého, kdy se u nás soutěže běžně pořádaly. Ano, i komunisté v tomto byli napřed.

V podstatě nám tím politici na rovinu říkají, že nejsou fanoušky dobrých výsledků. Že také nejsou fanoušky transparentnosti a už vůbec ne přístupu řádného hospodáře. To vše totiž architektonická soutěž přináší. Zajišťuje transparentnost celého procesu a kvalitní design, ale řeší také finanční náročnost provozu a hospodaření s energiemi.  

Rychlost vs. kvalita

Zatímco zbytek evropských měst řeší kvalitu svého veřejného prostoru, v Mostě politici řeší rychlostní stupeň, kterým prosadí své ambice.

Jan Paparega totiž jako další argument uvedl, že si politici od zvoleného postupu slibovali rychlejší výsledek. Tím postupem bylo koupení projektové dokumentace tzv. „naslepo“ od projekční firmy Artech, která s takovými významnými stavbami nemá žádné zkušenosti. Projektová dokumentace byla vysoutěžena tzv. „na cenu“ a vytvořena posléze.

Takový postup můžeme přirovnat k tomu, kdyby nám v restauraci číšník neukázal menu a řekl: „nejdříve zaplaťte, já vám pak něco donesu“. 

Radnice si evidentně neuvědomuje, že u tak významných budov v centru má být základním parametrem kvalita a také zodpovědnost za to, co přenecháme dalším generacím.

Moderátorka Sochorová na „nefanouškovství“ politiků zareagovala velmi trefně otázkou, zda takový postoj není úzkoprsý. A správně svůj dotaz doplnila následujícím slovy:  „přece jen ta budova (Repre) není jen o vás dvou“.

Paparega na to reagoval tím, že sice nemá architektonické vzdělání, ale že jako primátor, kterým v té době byl, musel učinit rozhodnutí a nést za něj odpovědnost. 

Nicméně to není tak úplně pravda. Úkolem politika totiž není za každou cenu rozhodovat o věcech, kterým nerozumí. Naopak, v takovém případě se má obklopit relevantními odborníky a své rozhodnutí podložit jejich doporučeními. 

Jinými slovy: jako správný manažer by měl využít nejlepších dostupných zdrojů a metod k tomu, aby občanům doručil co nejlepší výsledek. Namísto toho se jal učinit rozhodnutí, na které nemá žádnou kvalifikaci. Přitom politik, který architektonickou soutěž uspořádá, se vždy může zaštítit postupem řádného hospodáře a takový postup ještě marketingově prodat.

Je však otázkou, zda Paparega s Hrvolem řádnými hospodáři skutečně chtějí být.

V rámci diskuse reagoval Paparega na článek Adama Malého, který pro Regionální média popsal, jak se radnice zaštiťuje již nežijícím architektem Mojmírem Böhmem a zároveň ignoruje jeho přání, aby k rekonstrukci byli přizvání ti nejlepší architekti. Paparega uvádí, že dopis viděl poprvé, ačkoliv mu byl zaslán přímo na jeho e-mail. A zároveň zpochybnil jeho autenticitu. Více o tomto tématu pojednává výše zmíněný článek a taktéž článek, jenž obsahuje prohlášení rodiny architekta Böhma.

Autor je zakladatelem Regionálních médií a žije v Mostě.