Prst na tepu hamburgerové ekonomiky. Aneb jak rozvíjet lokální ekonomiku lépe, než dalším fastfoodem

Poslechněte si audio verzi článku (hlas vygenerovaný AI).

Mostecká vlaštovka na svých stránkách informovala o tom, že v Mostě bude zřízen Burger King. Tuto zprávu uvedla slovy, že „vstup značky Burger King do Mostu je dalším signálem, že město láká zajímavé investory a stává se zajímavou lokalitou pro rozvoj služeb a podnikání.“ 

Nic nemůže být pravdě vzdálenější.

Burger King skutečně není zajímavým investorem neboť do Mostu nepřinese podnikání s vyšší přidanou hodnou. Tento podnik místním nabídne pouze nekvalifikovaná pracovní místa za velmi nízké mzdy a jeho zaměstnanci nezískají žádné hodnotné zkušenosti, které by jim otevřeli dveře k lepším pracovním nabídkám. Otáčet burgera, dolévat colu a hlavně nezapomenout na okurku skutečně nepatří mezi skills, které by komukoliv zvýšily konkurenceschopnost na pracovním trhu a vybavily ho znalostmi pro úspěch v dynamicky měnící se ekonomice jedenadvacátého století. Žádný fastfood na světě nemá šanci vytvořit pracovní pozice, za kterými by se do Mostu chtěla stěhovat kvalifikovaná střední třída, jenž disponuje vyšší kupní silou a mohla by tak pomoci pozvednout lokální ekonomiku. 

Další rychlé občerstvení spíše jen upevní pozici Mostecka coby levné pracovní síly a symbolicky potvrdí jeho nízký socioekonomický status. Fastfoodům se totiž nejvíce daří tam, kde jsou nižší nájmy a nižší mzdy, kde mají lidé hlouběji do kapsy, kde panuje nižší vzdělanost a kde se vede méně zdravý životní styl. Tedy v ekonomicky deprivovaných oblastech, mezi které se řadí i naše město.

Není náhodou, že fastfoody rostou jako houby po dešti právě v nich. Lidé s nižšími příjmy totiž často nemají mnoho jiných možností, než při stravování venku sáhnout po vysoce kalorickém, za to však nutričně chudém hamburgeru. Podobné lokality se také vyznačují menším výběrem zdravějších alternativ nebo nižší zdravotní a výživovou gramotnost, díky čemuž mají lidé vyšší tendenci považovat jídlo z rychlého občerstvení za běžnou stravu. 

Souběh těchto faktorů představuje pro fastfoody ideální podnikatelskou půdu. A pokud jste manažerem zodpovědným za expanzi, je pro vás Mostecko zemí zaslíbenou, kde ve velkém můžete prodávat diabetes a kardiovaskulární choroby zabalené do nevinného pozlátka šťastných, rodinných momentů. 

Že je vyšší koncentrace rychlého občerstvení v socio-ekonomicky slabších lokalitách potvrzenou realitou, zmiňuje například studie z Velké Británie, která zkoumala jejich výskyt napříč celou zemí. Britská instituce zabývající se zlepšováním zdraví a snižováním nerovností pak došla k závěru, že se v těchto oblastech nachází dvakrát více fastfoodů, než v těch nejbohatších. 

Pro Českou republiku studie mapující rozložení poboček fastfoodů zatím dostupná není, nicméně můžeme úspěšně předpokládat, že podobný vzorec bude platit i pro nás. 

Hamburgerem vstříc k civilizačním chorobám

Je tedy otázkou, zda v Mostě ke třem KFC, dvěma McDonaldům a bezpočtu dalších bister potřebujeme ještě Burger Kinga jenž spíše, než k ekonomickému rozvoji, přispěje místním ke zvýšení hladiny cholesterolu. 

Jakkoliv se dnes fastfoody snaží nabízet i zdravější pokrmy, je konzumace jejich jídla skutečně cestou k civilizačním chorobám a jejich přítomnost koreluje s častějšími výskyty kardiovaskulárních onemocnění, diabetem, rakovinou a nižší délkou dožití. Řadí se totiž mezi ultrazpracované potraviny, které dle studie Stanfordovy univerzity obsahují tolik tělu nepřirozených a chemických látek, že jejich složení „připomíná nákupní seznam nějaké chemické laboratoře.“ Přičemž hranolky a hamburgery jsou v tomto směru nejtoxičtější.

Je naopak legitimní chtít po městě, aby vstup dalších fastfoodů regulovalo. Studie totiž naznačují, že ani zavedení „zónování“, tedy vykázaní fastfoodů z blízkosti škol, nemá významný vliv na snížení konzumace nezdravého jídla mezi dětmi. O zónování se snaží například v Británii právě kvůli tomu, že na ultrazpracovaných potravinách snadněji vzniká závislost. 

Koneckonců je to i v našem finančním zájmu, neboť konzumace ultrazpracoveného jídla povede k vyšším nákladům na zdravotní péči v budoucnu. Na jejím financování se ale fastfoody nijak zvlášť podílet nebudou, neboť do státní kasy přispívají jen velmi málo. Různými „optimalizačními metodami“ totiž většinu zisků ještě před zdaněním odvedou do mateřských společností v zahraničí.

Zkrátka na přítomnosti fastfoodů není vůbec nic dobrého. A oslavovat příchod dalšího z nich je dokladem absolutního ignorantství. Pojďme to alespoň využít jako příležitost k diskusi o tom, z jací investoři jsou skutečně přínosní.

Jaké investory bychom tu měli chtít?

Pokud chceme podpořit rozvoj města a kraje, pak k nám musíme přitáhnout podniky s vyšší přidanou hodnotou. K těm ale nepatří fastfoody, velkosklady, logistické firmy (Amazon), call centra nebo montovny. Takové podniky nás totiž pouze uzamykají v pasti nízkých mezd. Provozy s nízkou přidanou hodnotou mělo smysl lákat do ČR v porevoluční době, kdy naše komunismem zdevastovaná ekonomika neuměla těm západním konkurovat jinak než právě nízkou mzdou.

Již dávno ale nastal čas na změnu. Protože pokud i nadále budou naší hlavní konkurenční výhodou nízké mzdy, logicky nám nikdy nemohou vzrůst. 

Cest k rozvoji lokální ekonomiky je několik, přičemž velmi důležité je podporovat místní start-upy. Dobrý příklad si lze vzít z Inovačního centra ústeckého kraje (ICUK) kde pro začínající podnikatele vytváří vhodné prostředí, v němž mohou učinit své první kroky, získat zpětnou vazbu a odborné vedení. V ústeckém ICUKU chápou, že nejvyšší hodnotu pro budoucnost má lokální firma, jenž má k městu vztah a bude zde mít i své daňové sídlo.

Asi nemá smysl zakládat pobočky inovačního centra v každém městě, jako spíše tu ústeckou ještě lépe zafinancovat, Větší podporou novým projektům nelze nic zkazit. A každé zaseté semínko, ze kterého vzklíčí místní firma, má z dlouhodobého hlediska mnohonásobně vyšší hodnotu než zahraniční montovna.

Přirozeně i zahraniční podniky bychom lákat měli, ale hlavně takové, které jsou ochotné vytvářet zde procesy s vysokou přidanou hodnotou – mezi ty patří výzkum a vývoj neboli R&D. A to například v oblasti farmacie, softwaru, čipů, ale i v tom často zaklínaném automotive. Dále jsou to pokročilé zpracovatelské procesy neboli „high-tech production“, mezi kterou patří třeba výroba polovodičů, baterií, letecký průmysl, precizní strojírenství atd. 

Nejen, že tyto procesy s sebou přináší finančně vysoce ohodnocené pracovní pozice, ale také na sebe často vážou lokální dodavatele, kteří díky tomu rostou a získávají další know-how. Vznikají pak další návazné služby, pracovní místa a lokální ekonomika roste jako celek. 

Koordinovaný postup

Výše uvedené je samozřejmě nad síly jednoho města a lze toho dosáhnout pouze koordinovanou spoluprací na úrovni kraje a centrální vlády. Ostatně proto vznikl Český národní polovodičový klastr (CNSC), který se snaží propojovat české firmy, univerzity a další subjekty se zahraničními klíčovými hráči v oblasti polovodičového průmyslu. 

V souvislosti s tím vznikla také Národní polovodičová strategie, jejímž cílem je do roku 2029 vytvořit 9 tisíc kvalifikovaných pracovníků.

V tomto závodu budoucnosti však Ústecký kraj tahá za kratší konec. Zásadní firmy zabývající se výrobou čipů a polovodičů spolupracují s pražskou ČVUT, plzeňskou ZČU a zejména s brněnskou VUT. Ta je zapojena do několika mezinárodních projektů, včetně Chips of Europe. 

Přitom i UJEP se snaží s klíčovými hráči v oblasti polovodičů síťovat a zkoumat, jakým způsobem lze do tohoto procesu vstoupit. Její studenti se dokonce mohou ucházet o stáž u firmy Onsemi, významného hráče na poli tohoto průmyslu.  

Že se nám i přesto nedaří navazovat hlubší spolupráci s těmito investory dokládá například situace kolem továrny na čipy tchajwanské společnosti TSMC, která vzniká v Silicon Saxony v okolí Drážďan a jejíž čipy jsou používány například pro společnosti Apple a Nvidia. Tento projekt představuje příležitost podílet se na utváření budoucnosti a vývoji produktů zásadních pro nezávislost a bezpečnost Evropy. Ačkoliv jsou ale Drážďany velmi blízko Ústeckému kraji, rozhodla se tchajwanská firma spolupracovat raději s VUT, sídlícím až v Brně. Pro high-tech firmy zkrátka zatím nejsme zajímavým partnerem. Aby to nevypadalo, že naší univerzitu plísníme je nutno říci, že VUT má v tomto směru mnohem delší tradici a pro UJEP je to tedy nerovný závod.

Brněnská univerzita je zkrátka dále a má mezinárodní věhlas, vlastní výzkumné centrum a špičkové laboratoře zaměřené na vývoj desek plošných spojů, polovodičů a čipů. Pro návrh a vývoj posledních dvou zmíněných má dokonce nově otevřený odpovídající bakalářský a magisterský studijní program. K tomu má desítky partnerství s firmami zvučných jmen (Siemens, ABB). Kvalifikované pracovní síly se v Brně a okolí také najde více. 

Je pravděpodobné, že průmyslové proměny, která se v Silicon Saxony odehrává, budeme součástí jen na úrovni podpory a servisu výroby a její infrastruktury. 

IT a inženýring

Dalším odvětvím hodným podpory je inženýring a konstrukční činnost. Každý produkt a výrobní stroj má svého designéra, jenž bere mnohonásobně více peněz než lidé jím vyvinuté produkty montující. Designéři však většinou sedí v mateřském sídle nějaké zahraniční společnosti. Tyto pozice bychom ale měli chtít mít u nás. 

Je také dobré se zaměřit na IT a digitální služby, jako je vývoj aplikací, umělé inteligence, kyberbezpečnost, cloudové platformy a datová analytika. To vše zažívá boom a je dobré být jeho součástí. Je nutné budovat znalostní ekonomiku, pokud nechceme být donekonečna levnými nádeníky.

V tom by mohla hrát roli Katedra informatiky UJEP. A pokud by se našlo dost financí, sil a personálu na zřízení oboru Počítačová věda, jako mají nově na ZČU, byl by tu potenciál ještě větší.

Digitální služby mají navíc tu výhodu, že není třeba velkých materiálových investic, jako v případě výrobních procesů. Stejně jako u všech technických oborů i zde bude ale pověstným úzkým hrdlem nedostatek kvalifikovaných pracovníků, stejně jako neochota technické obory studovat. Proto je potřeba motivovat mladé, aby se tímto směrem chtěli ubírat. Případě k nám kvalifikované lidi nalákat. 

Kreativní průmysl

Neměli bychom zapomínat ani na kreativní průmysl, čímž není myšlena jen filmová produkce, ale také herní vývoj, design, marketing a architektura. Skvělou práci v tomto směru odvátí Most creative space vedené Martinem Špoulou, kde mohou mladí získávat první zkušenosti s různými typy softwarů, 3D tiskárnami a kreativní prací obecně. Radnice s Most creative space již spolupracuje a také mu poskytuje prostory v budově knihovny.

Nicméně projekty jako tento jsou v úspěšných zemích vyloženě opečovávané a získávají od municipalit stabilní financování pro realizaci svých dlouhodobých vizí, čímž přispívají ke zvyšování kvalifikace obyvatelstva. Tyto PPP projekty (public private partnership) jsou osvědčeným modelem, kdy veřejný sektor poskytne pevnou půdu pod nohama, ten soukromý zase odhodlání a know-how.

Zkrátka, pokud má vyrůst alespoň jedna květina, musíme jich zasadit deset a nebát se je po dostatečně dlouhou dobu zalévat. 

Je třeba podporovat také lokální značky s příběhem, které se vyznačují autenticitou. Mezi ně patří různé řemeslné a designové dílny, mikropivovary a výroba lokálních potravin obecně. Tato oblast také dokáže generovat vysokou přidanou hodnotu, a to nejen ekonomickou, ale i kulturní. 

Kultura souvisí se vším

Kultura bývá často podceňována, ačkoliv přispívá do lokální ekonomiky a je zásadní součástí našich životů.

A hraje důležitou roli také v souvislosti s atraktivitou města pro lidi s vyššími příjmy. Střední třídu a vysoce kvalifikovanou pracovní sílu si nevychováme přes noc a její absence by byla překážkou pro všechny výše nastíněné vize. Proto bývá důležitá schopnost měst k sobě tuto skupinu přilákat a udržet si ji. Ta si totiž může své působiště vybírat a nerozhoduje se jen podle nabízené práce a toho, zda tu máme jezero, ale také dle „žitelnosti“ města. Vzdělanější lidé oceňují různorodé kulturní podhoubí a neuspokojí je pouze pivní akce typu Mosteckých slavností.

Abychom generovali kvalitní umělecké podhoubí, je nutné připravit mu vhodné podmínky. Nestačí jen platit koncerty a různé akce, ale je třeba vytvářet ekosystém, ve kterém se budou moci líhnout kvalitní umělci.

Řeč je například o zbudování vhodných a finančně dostupných prostor, jako jsou zkušebny a studia, různé menší sály, galerie a ateliéry, kde mohou začínající umělci rozvíjet svůj talent. Rozhodně pomůže neházet klacky pod nohy projektům, které de facto fungují jako nízkoprahová stage usnadňující jejich začátky.

Vhodné je také umělce podporovat různými menšími granty a tvůrčími pobyty. Nebo tím, že je propojíme s profesionály, kteří jim poskytnou mentoring. Opravdu se nelze spoléhat na to, že zde jen tak odspodu vznikne obdoba ústeckého Hraničáře. Nemáme zde totiž univerzitu s umělecky zaměřenou fakultou, která bývá líhní talentů, jenž se kolem podobných projektů koncentrují. A když už zde ty talenty objevíme, odejdou nám do měst, které jim umožní lépe se rozvíjet.

V realizaci dostupných prostor pro umělce mohou hrát důležitou roli budovy, které jsou nebo budou nevyužité. Nabízí se například již brzy téměř prázdná knihovna nebo Prior, jehož část by také mohla sloužit ke kulturním a kreativním účelům. Ostatně Prior je v tomto směru velkou příležitostí a má nakročeno k zajímavé proměně. Soutěžní dialog pod taktovkou architektonické kanceláře CCEA MOBA, stejně jako složení odborných komisí, působí velmi slibně. A je dobře, že k této moderní metodě, zřejmě i díky zájmu a tlaku veřejnosti, město sáhlo. 

Je na místě říci, že většina z výše uvedeného se snadněji řekne, než udělá. Proto je dobré spojit se s relevantními odborníky, kteří rozvoj dané oblastí umí správně narýsovat. 

Zde ale často bývá kámen úrazu, neboť schopností identifikovat kvalitní odborníky většina politiků nedisponuje a s klíčovými pozicemi často zachází jako s trafikou pro nekompetentní bafuňáře. Nicméně možná svítá na lepší časy neboť například výběrem Filipa Nuckollse do vedení mosteckého divadla radnice ukázala, že je schopna najít a přilákat kvalitní profesionály. Doufejme, že to není jen výjimka z pravidla. 

Kvalitní a nadstandardní bydlení

Důležité je i kvalitní bydlení. V Mostě máme až příliš málo nadstandardních bytů, o něž by střední třída měla zájem. Proto by součástí městského fondu měly být i byty, které mohou sloužit jako motivační nástroj pro získání chybějících pracovníků. Ovšem klasické panelákové byty o dvou pokojích tou pověstnou vějičkou skutečně nejsou. A to říkám jako někdo, jehož dětství je s prostředím paneláků spjato a rozhodně jimi nijak nepohrdá. 

Pokud nejsme schopni získat zpět čtvrti jakou stovky, jenž mají potenciál být velmi atraktivní lokalitou díky své poloze u Jezera, měli bychom se o stavbu odpovídajících bytů zasadit nebo je přímo začít stavět.

V zahraniční se například užívá zmíněný model PPP projektů (Public private partnership), tedy spojení s privátním investorem. Ale buďme upřímní, není to v případě Mostu vůbec snadné neboť naše město pro developery není atraktivní investicí a leží v tzv. „investičním stínu“. Ceny nemovitosti jsou zde tak nízké, že se v jim v Mostě stavět vůbec nevyplatí. V takovém případě města investory motivují a nesou více rizik a nákladů. K tomu mívají připravené investiční balíčky několika větších projektů či garanci odběru určitého počtu bytů, které by si koupilo do městského fondu.

Otázkou ale je, zda si k nám developery pouštět. Jsou efektivnější a bezpečnější cesty.

Spolupráce s developerem, který chce vždy maximalizovat zisky, nese sama o sobě riziko. Je třeba mít jasnou představu o architektonické kvalitě, energetické náročnosti, ale také vyjednanou garanci nájmů pro místní nebo rovnou určitého podílu městských bytů. Také je nutné zabránit spekulacím a zakotvit ve smlouvě zpětný odkup. Je otázkou, zda by developer vůbec přistoupil a jaký by byl poměr rizik a nákladů vůči tomu, co bychom získali.

Některá města v zahraniční sami zakládají městské developerské společnosti. Avšak v ČR ji má pouze Praha a pro město velikosti Mostu je to patrně velké sousto, které vyžaduje specifické know-how a zkušenosti. Je velmi pravděpodobné, že bychom nesehnali potřebné odborníky. Nicméně že lze „developovat“ město vlastními silami lze vidět například v Dolních Břežanech.

Město ale může být přímým investorem, který si realizaci stavby objedná. A to na základě smysluplné koncepce městského bydlení, vypracované společně s relevantními odborníky. Bude tak mít absolutní kontrolu nad celým procesem a budoucím nakládáním s byty. Rozhodne si o tom, kolik bytů bude tzv. standardních, kolik startovacích a kolik nadstandardních. Pokud by město chtělo kompenzovat náklady, mohlo by měnší část bytů prodat. Pakliže město správně definuje své potřeby, není důvod, aby tato cesta nefungovala.

Nemusí jít jen o nadstandardní byty, ale můžeme také podporovat družstevní výstavbu. Ta má tu výhodu, že s ní nelze spekulovat a vytváří tak prostředí dlouhodobě stabilních nájmů. S družstevním bydlením se také pojí nižší anonymita a lidé v něm mají přirozenou tendenci ke spolupráci. To se projevuje i na kvalitě udržování veřejného prostoru. Aby města tento směr podporovala, vyčleňují v územním plánu zóny pro neziskovou a družstevní výstavbu a poskytují pro ní pozemky za zvýhodněnou cenu. Zájemcům o výstavbu družstevního bydlení se snaží pomáhat skrze poskytnutí finančního a právního poradenství, ale také skrze výhodné půjčky.

Že atraktivitu města snižují vyloučené lokality, je tedy vhodné snažit se byty vykupovat, víme všichni. Radnice tímto směre jde a do tohoto roku vykoupila 128 bytů. Pro rok 2025 pak stanovila pro výkup finanční limit 30 milionů. Je to ale zoufale málo. Vím, že domluva s obchodníky s chudobou není snadná a že nelze přistoupit na jakýkoliv požadavek prodávajícího neboť město se musí chovat jako řádný hospodář. Nicméně celkový rozpočet 30 milionů je velmi nízký. A je to škoda, neboť každý takový byt, který získáme zpět, je investicí do budoucnosti města. Vlastnictví bytů nám dává kontrolu nad tím, kdo k nám přichází a také nám umožňuje lepší sociální a komunitní práci. Čtvrť, které důvěrně říkáme „stovky“, bude jednou gentrifikována. Investice provedená v této lokalitě se neztratí.

Abychom si dokázali odpovědět na to, který směr je v našich podmínkách nejschůdnější, je třeba odborných analýz. Ty by nám nastíly positiva a negativa různých scénářů a jejich limity. Právě s multidisciplinárním týmem odborníků by politici měli existující možnosti prozkoumat, nechat se inspirovat osvědčenou praxí, případně najít vhodný mix.

Shoda napříč politickým spektrem je nutná

Nic z výše uvedeného není vůbec snadným úkolem, který by bylo možné splnit v řádů měsíců či jednotek let. Jedná se spíše o pochodeň, kterou je třeba zažehnout a předávat dále bez ohledu na politickou příslušnost a osobní kredit. To však vyžaduje ochotu politiků pracovat na investicích, jejichž ovoce nesklidí oni sami, ale až budoucí generace. 

Zásadní je odhodlanost celého politického spektra přemýšlet dále, než za horizont jednoho volebního období, dohodnout se na tom, co je důležité a nebořit společně načrtnutou koncepci při každé změně vlády. Ostatně schopnost držet dohodnutý směr a naplňovat dlouhodobou vizi bez ohledu na partajní barvy odděluje úspěšná města od neúspěšných. 

Otázkou je, zda u nás máme takto vyspělou politickou kulturu a zda jsme se již dokázali vyprostit z devadesátkové mentality pojímající politiku jako arénu, kde i ta nejlepší idea ustupuje nejtvrdším loktům a osobním zájmům.

Milan Krám